Božského srdce Páně
Dějiny
Vznik Bohumína spadá do počátku minulého tisíciletí. Ves Bogun se poprvé připomíná okolo roku 1262, již v roce 1292 se v pramenech mluví o zdejším kostele P. Marie pod patronátem benediktýnského kláštera v Orlové, z r. 1373 pochází první zpráva o Bohumínu jako městu.Vznik města Nového Bohumína byl podmíněn vybudováním Severní dráhy Ferdinandovy. Dráha měla vést původně přes Bohumín, pro nesouhlas tehdejších bohumínských měšťanů byla komise, která určovala trasu dráhy, nucena vést dráhu katastrem sousední obce Šunychlu. Zde, na pustém místě v lese, mezi močály, bylo postaveno nádraží. Vedle nádražní budovy se stavěly domy pro železniční zaměstnance, přibývaly domy obchodníků a řemeslníků, školy, úřady, později i továrny. V roce 1924, byl název obce Šunychl změněn na Nový Bohumín, ten byl ještě v témže roce povýšen na město.
15. 12. 1889 kaplan P. Jan Matulski podal návrh na výstavbu kostela v Bohumíně – nádraží. Vratislavskému arcibiskupovi dr.Jiřímu Koppovi (od 13. století patřil Bohumín pod vratislavskou diecézi) byly předloženy plány nového kostela, vypracované dómským architektem Richardem Volkelem. Rozpočet činil 45.000 Zl., J.E. biskup daroval 30.000 Zl, Severní dráha 5.000 Zl. Stavební místo poskytl hrabě Larisch. Stavba byla zahájena položením základního kamene dne 12. 9. 1892. 7. 6.1896 kardinál Kopp chrám konsekroval. V roce 1900 se stal farním kostelem.
Budova kostela
Kostel je postaven v novogotickém slohu. Budova má obložení natvrdo vypalovanými cihlami „backstein“, vyrobené v Krzyzanovicích v dnešním Polsku. Půdorys kostela má podobu kříže, délka lodi je 41 m, šířka 13 m, vnitřní výška chrámu je 15 m, výška věže s křížem 53 m.
První zvony byly ve velké věži kostela umístěny brzy po postavení kostela. Během dvou světových válek vždy znova konfiskovány pro válečné účely. Zvony, které jsou používány dnes, byly pořízeny až v roce 1957. Materiál na jejich výrobu (cín a měď) pochází ze sbírky neželezných kovů, které farníci, na výzvu tehdejšího faráře P.Kuly, přinášeli na faru. Zvony byly odlity v podniku Kovolit v České u Brna podle návrhu kampanologa Jaroslava Dobrodinského z Pelhřimova. Zvony jsou čtyři:
- Václav – v tónu d2, váží 170 kg, průměr má 650 mm, nese obraz sv.Václava a text „In honorem Sancti Wenceslaui. Eius precibus nos Domine ab omni adversitate custodi.“
- Hedvika – v tónu h1, váží 310 kg, má průměr 810 mm, obraz sv.Hedviky a text „In honore Sanctae Hedvigis – Sancta Hedvigis tuere familias nostras christianas.“
- Maria – je v tónu a1, o průměru 905 mm a váží 430 kg. Nese obraz Panny Marie a text „In honorem Beatae Mariae Virginis reginae pacis. Beata Virgo Maria impetra nobis pacem in praesanti et gloriam in futuro.“
- Josef – je v tónu fis1, váží 730 kg a má průměr 1060 mm. Je na něm ulit obraz sv.Josefa s textem „In honorem sanc ti Joseph opificis. Protector noster aspice. Per in tercessionem Sancti Joseph defunctis Domino concede veniam et pacem“.
Okna kostela jsou gotická, složená z malých barevných skel v olovu. V oknech presbytáře jsou obrazy Panny Marie a sv.Josefa. Podlaha v celém kostele je z dlaždic zdobených ornamenty.
Při opravě kostela v roce 1949 akademický malíř prof.Jan Obšil z Ostravy vyzdobil dolní části presbytáře malbou postav osmi světců v životní velikosti: sv.Vojtěcha, sv.Prokopa, sv.Jacka, bl. Česlava, sv.Ondřeje Boboly, sv.Josafata Kuncevicze, sv.Anežky České a sv. Ludmily.
Oltáře byly zakoupeny v době stavby kostela na zemské výstavě v Innsbrucku. Jsou dřevěné, v novogotickém stylu, zdobené dřevěnými, kolorovanými sochami. Na hlavním oltáři nad svatostánkem stojí socha Nejsvětějšího Srdce Ježíšova se dvěma anděly. Po stranách stojí sochy sv. Jana Sarkandra a sv. Hedviky. Nahoře trůní socha Boha Otce se dvěma alegoriemi po stranách – pastýře a rolníka.Svatostánek, pevně zabudovaný v hlavním oltáři, je pancéřový, pozlacený, s dvířky zdobenými plastikou obilných klasů. Podle farní kroniky byl pořízen za faráře P. Františka Nogola, tedy někdy v letech 1945 – 1950. V oltáři jsou uloženy ostatky sv. Fortunáta a sv. Revocaty (sv.Adaucty). Mensa je mramorová v dřevěném rámu, antipendium je dřevěné, zdobené vyřezávanými, kolorovanými a zlacenými ornamenty. Obětní stůl je dřevěný, v novogotickém stylu. Navrhl ho farník František Běhálek podle obětního stolu v katedrále v Brně na Petrově, v roce 1970 ho vyrobil místní stolař pan Rusek. Sedes a ambo byly pořízeny při opravě kostela v roce 1996. Původní kazatelna je také z Insbrucku, z uměleckých dílen bří Colli, je dřevěná se stříškou a zdobená reliéfy Spasitele a čtyř evangelistů. Oltář sv.Josefa zdobí také sochy sv.Jana Nepomuckého a sv.Aloise, na oltáři Panny Marie stojí sochy sv.Jiří a sv. Anny.
Křtitelnice je mramorová s měděným víkem. Nad ní na stěně je umístěn reliéf Křtu Páně z bílého a červeného mramoru z roku 1928.
Velké olejové malby na zdi vysoko nad bočními oltáři představují scény z evangelia: Poslední večeři Páně a Zázračné rozmnožení chlebů. Jsou dílem akademického malíře Jobsta z Vídně z roku 1905.
Dřevěná reliéfová barevná křížová cesta lemující celou hlavní loď kostela byla zhotovena v Insbrucku, řezbářem Ferdinandem Stuflesserem (jméno a bydliště autora je namalováno na prvním obrazu křížové cesty na stupni Pilátova trůnu).
Na gotické cihlové pilíře mezi okny v lodi kostela bylo těsně po druhé světové válce umístěno šest dřevěných soch: sv. Petr, sv. Pavel, sv. Terezie od Dítěte Ježíš, sv. Václav, sv. Jindřich a sv. Tadeáš.
Vzadu na zábradlí pavlače kůru je kamenný reliéf kardinála Jiřího Koppa. Varhany postavila firma Riegrové z Krnova v roce 1890.
Zvenku, nad hlavním vchodem do kostela je portál zdobený kamennou plastikou Krista sedícího na oblacích se dvěma klanějícími se anděly, nad ním v gotickém oblouku symbol Nejsvětější Trojice.