Diecéze – Pokračování pohádky, jejíž začátek jsme uvedli v prázdninovém Okně a která nás uvede do prázdninové hry pro děti s názvem Putuj po dřevěných kostelích. Tvým úkolem bude mimo jiné zjistit, na čem si tam myšáci pochutnali!:
„Už abych byl na místě,“ říkal si Jonda a přidržoval si baťůžek, aby mu nevypadl z vozu. Všechno ho bolelo, jak byl z té cesty natřesený, ale zatáčky, kterých tu bylo víc než dost, mu vůbec nedělaly dobře. „Kdy už tam budem,“ zabručel si pod fousky ve chvíli, kdy po jedné výživné zákrutě začalo auto zpomalovat, až zastavilo. „Hurá,“ upravil si svůj pirátský šátek, ať je vidět, že je sice světoběžník, ale upravený, a vyběhl ven. Jonda, myš, která se narodila v kolotočářském voze, a protože život na cestách mu vyhovoval, k jídlu se ve zbytcích také vždycky něco našlo, už ve svém rodišti zůstal a brázdil se světskými „svět“. Líbilo se mu to hemžení lidí u kolotočů, hlasitá muzika, prostě zábava na poutích. Teď ho další štace zavála až do Sedlišť ve Slezsku.
Byl zvědavý, jak to tady vypadá. Rozhlížel se a u toho si spokojeně protahoval ztuhlé tlapky. V tu chvíli ještě netušil, jak se mu v dalších dnech změní život. Pak již běželo všechno, jak po drátku, postavily se kolotoče, střelnice a mohlo se začít. Přišla neděle. Bylo to nezvyklé, ale Jonda se trochu nudil. Po chvíli se nudil ještě víc, a když už se nudil hodně, zaslechl zvony kostela. Rozhodl se tedy, že se do něho podívá. Přiběhl blíž a překvapilo ho, že je celý dřevěný. Tedy ne že by se nějak víc o kostely zajímal a možná již nějaký dřevěný kostel viděl, ale nepamatoval si to. „To mě podrž, ten je hezký,“ divil se a vklouznul dovnitř. Nikde nikdo, ticho, zvláštní příjemná vůně se mísila s vůní čerstvých květin a koukat bylo také na co. Posadil se. Ani nevěděl, jak dlouho tak seděl, když se do kostela začali trousit lidé, až se celý zaplnil. Jonda se tak poprvé v životě ocitl na mši. Rychle vyběhl až na kůr, aby dobře viděl, co se vepředu děje, a pohodlně se usadil. Když několikrát zaslechl slovo pouť, divil se: „Jakápak pouť, vždyť tu nejsou kolotoče ani střelnice.“ Ano, hrála tam muzika, ale do „Vilém peče housky a málo mě má rád…“ to mělo textově daleko. Tady zpívali stejně krásně, ale naopak o tom, že nějaký Ježíš je má moc rád a že si chce s lidmi povídat. Jonda tomu moc nerozuměl. Soustředil se, jak nejvíc uměl, aby pochopil, co se kolem něj děje, a cítil se… krásně? Krásně! Byl tak zaujatý vším, co viděl, že si ani nevšiml, že si vedle něj někdo přisedl. Mše skončila, lidé odešli, ale Jonda seděl, nechtělo se mu pryč. Pak koutkem oka zahlédl pohyb, prudce se otočil a lekl se, protože vedle něj seděla myš s brýlemi.
„Uf, tys mi dal. Co tu děláš?“ Myšák vedle si upravil motýlka, důležitě si posunul brýle a trochu škrobeně odvětil: „Já jsem Tonda a bydlím tu. Spíš co tu děláš ty, nikdy jsem tě neviděl.“ První setkání Jondy a Tondy se trochu zadrhlo, ale Jonda se nedal a sebevědomě se představil: „Já jsem Jonda. Přišel jsem se sem podívat a musím uznat, máš to tu hezký.“ To stačilo na to, aby se Tonda zapýřil, vzal tu podivnou myš s červeným šátkem, náušnicí v uchu a baťohem na milost a hned spustil: „No, to víš, také jsi v jedné z nejcennější dřevěné církevní památce naší republiky.“ „Počkej, počkej, skoro ničemu nerozumím. Ty budeš asi dost chytrej, můžeš mi říct, proč se stále mluvilo o pouti, když tady vůbec žádná pouť není?“
Tonda se shovívavě usmál a začal Jondovi vysvětlovat, že poutě jsou od starověku spojené s náboženstvím. „V křesťanství začali lidé putovat do Svaté země a na místa spojená se životem Ježíše Krista, odtud to slovo pouť. Postupně se na poutních místech začaly objevovat stánky s jídlem, pitím a různými atrakcemi. Ty znáš hlavně ty atrakce jako kolotoče a houpačky, že?“ „No, nikdy jsem si pouť s kostelem nespojoval,“ usmál se trochu zahanbeně Jonda, který byl nadšený ze všeho, co právě zažil, a z kamaráda, který toho tolik věděl. „Proč tady máte pouť zrovna dneska?“ „Poutě se slaví podle jména kostelů. Říká se tomu, že kostel je někomu zasvěcen, většinou nějakému svatému. Náš kostel se jmenuje Všech svatých, ale to je dost široký pojem,“ mudroval Tonda: „Tak se v minulosti vybral svatý, kterému je zasvěcený“(zdvihl prst, aby si Jonda slovo „zasvěcený“ dobře zapamatoval) „jeden boční oltář, a to svatému Antonínu Paduánskému. Ten má svátek 13. června, ale protože to je v sobotu a poutě bývají v neděli, tak se letos koná 14. června.“ Jondovi šla hlava kolem. Chtěl se na mnoho věcí zeptat a také trochu dostal hlad. Tonda ho pozval na oběd, i když byl vlastně jenom chudá kostelní myš. A protože jim bylo spolu dobře, povídali si dál. Dostali se i k tomu, jak Jonda putuje po světě. Měl Tondovi o vzdálených místech hodně co povídat. Když si Tonda povzdechl, že vlastně kromě okolí kostela nikde nebyl, slovo dalo slovo a slíbili si, že navštíví i další dřevěné kostely v okolí.
Pokud chcete vědět, jaká další dobrodružství myšáci Tonda a Jonda ještě prožili, sledujte weby: doo.cz, Otevřené chrámy.
Pravidla prázdninové hry „Putuj po dřevěných kostelích!“
Od začátku prázdnin do září se můžete s myšáky Tondou a Jondou vydat po osmi dřevěných kostelích naší diecéze, vyplnit hrací kartičku barvami dobrot, na kterých si tam pochutnali, a ještě soutěžit o hodnotné ceny. Chrámy najdete na trase cca 135 kilometrů.
Cílem hry je vyplnit na kartičce barvu nebo chuť koláče u všech kostelů zařazených do soutěže. Tu cestovatelé zjistí, jenom když kostel navštíví. Kartičku zájemce získá buď v infocentrech měst, v ostravské katedrále, nebo si ji může stáhnout z webových stránek Otevřených chrámů či Diecéze ostravsko-opavské – www.doo.cz a vytisknout. U chrámů bude připravená pastelka příslušné barvy, ale pokud ji příchozí nenajde, může si do koláče barvu jen zapsat, popř. si ji vyfotit a dokreslit doma. Kartičky se budou odevzdávat v katedrále do 30. 9. 2025, kde každý účastník dostane drobný dárek. Pak proběhne losování o zajímavé ceny. Mezi vybrané dřevěné chrámy patří: Petrovice u Karviné, Třinec-Guty, Sedliště, Hájek, Kunčice pod Ondřejníkem, Prašivá – Vyšní Lhoty, Staré Hamry – Gruň a Bílá.
Do děje hry uvádí malé cestovatele pohádka dvou myších kamarádů, jejíž pokračování najdete na výše uvedených webových stránkách.
