Benedetta Capelli – Vatikán

Dnes bych se na vás chtěl obrátit s naléhavou výzvou: buďte tvůrci jednoty a pokoje!

Jako pastýř a otec ukazuje papež Lev XIV. kněžím cestu, kterou se mají v budoucnosti ubírat. Činí tak ve svém poselství zveřejněném dnes, 27. června, u příležitosti Dne modliteb za posvěcení kněží, na slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Právě v Kristově Srdci, „probodeném láskou“ a „živém a oživujícím těle“, se podle slov papeže skrývá „pravá identita našeho kněžství: jako lidé planoucí Boží milosrdenstvím jsme radostnými svědky Jeho lásky, která uzdravuje, doprovází a vykupuje“.

Jít nad rámec emocí a módních trendů

Být knězem ve světě zmítaném rostoucími napětími, „i uvnitř rodin a církevních společenství“, znamená, jak zdůrazňuje papež, „podporovat smíření a vytvářet společenství“. Je to poslání, které se uskutečňuje v rozlišování, v „skládání úlomků života, které nám jsou svěřeny, abychom pomáhali lidem najít světlo evangelia uprostřed útrap existence“. Znamená to pěstovat „kněžské bratrství“, které je „věrohodným znamením“ Boží přítomnosti mezi námi.

Znamená to být moudrými čtenáři reality, jít nad rámec momentálních emocí, obav a módních trendů; znamená to nabízet pastorační návrhy, které rodí a obnovují víru budováním dobrých vztahů, solidárních vazeb, společenství, v nichž září styl bratrství. Být tvůrci jednoty a pokoje znamená nevnucovat se, ale sloužit.

Kněží jsou služebníci povolaní obnovit v Kristově Srdci své „ano“, mají být připraveni, aby se nechali utvářet milostí, jsou strážci „ohně Ducha přijatého při svěcení“, aby byli svátostí Ježíšovy lásky ve světě.

Nebojte se své křehkosti: Hospodin totiž nehledá dokonalé kněze, ale pokorná srdce, která jsou ochotná k obrácení a připravená milovat tak, jak On sám miloval nás.

Skutečná lidskost

Právě v Ježíšově srdci ožívá poslání, ke kterému jsou kněží povoláni; „poslání, které začíná modlitbou a pokračuje ve spojení s Bohem, který v nás neustále oživuje svůj dar: svaté povolání ke kněžství“. Pamatovat na to, zdůrazňuje papež s odvoláním na svatého Augustina, znamená „vstoupit do prostorné svatyně bez hranic“, která není výrazem minulosti, ale živou vodou.

Paměť sjednocuje naše srdce v Srdci Kristově a náš život v životě Kristově, takže jsme schopni přinášet svatému lidu Božímu Slovo a svátosti spásy pro svět smířený v lásce. Pouze v Ježíšově srdci nacházíme svou pravou lidskost jako Boží děti a jako bratři mezi sebou.

Papež Lev cituje encykliku Dilexit Nos papeže Františka o lidské a božské lásce Srdce Ježíše Krista, v níž je úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu představena jako místo setkání s Bohem, místo, kam „můžeme přinášet a urovnávat své vnitřní konflikty i ty, které trápí současný svět“, místo, kde čerpáme sílu k budování království lásky a spravedlnosti. „Naše srdce spojené se srdcem Kristovým je schopné tohoto společenského zázraku“.

Během tohoto Svatého roku, který nás vybízí, abychom byli poutníky naděje, bude naše služba tím plodnější, čím více bude ukotvena v modlitbě, odpuštění, blízkosti chudým, rodinám a mladým lidem hledajícím pravdu. Nezapomeňte: svatý kněz nechává kolem sebe rozkvétat svatost.

Převzato z webu Vatican NEWS